Od malička jsem ráda kreslila, malovala a tvořila.

Vystudovala jsem umělecké zpracování keramiky a porcelánu na Střední průmyslové škole keramické v Karlových Varech. Do roku 1989 jsem byla výtvarnicí v národním podniku Výstavnictví v Praze. Po revoluci (s láskyplnou pomocí mého manžela) jsem tvořila porcelánové šperky, a prodávala je v různých galeriích v ČR.

V roce 1999 jsem začala učit výtvarný obor na Základní umělecké škole, kde – kromě krásných dětských náhledů na svět, jsem se seznámila s keramickou hlínou.

Keramická hlína mě nadchla a naprosto uchvátila.

Říká se, že kdo jednou hlíně propadne, bývá to na celý život a já vím, že je to i můj případ… Baví mě ten celý proces, kdy se do poslední chvíle úplně neví, jaký bude výsledek.

V hlíně už to všechno je.

Nejsem z těch, co si umí dlouze a pečlivě promýšlet svoji tvorbu (skicují, plánují, dělají modely apod.). Možná je to někdy na škodu, ale neumím zatím jinak… Jsem přesvědčená, že v hlíně už to všechno je, jenom schované a stačí k ní vnímavě přistoupit.

Nejvíce miluji situace, kdy jdu do své dílny a nemám žádnou představu, jen velikou chuť tvořit. A pak, když mám hlínu v rukách, mohu ji proměnit v cokoliv… a to je úžasný pocit!

Dotýkám se jí svými dlaněmi a prsty a ona mi „našeptává“.

Tím jak se prohýbá, tvaruje a přijímá mé doteky mě vyzývá… A najednou… vynoří se myšlenka a já se vydávám cestou za ní.

Všemi smysly se soustředím na to co se děje v mých rukách.

Najednou neexistuje čas ani nic jiného v mém okolí.

Celá má bytost je ponořena do mačkání, ubírání, přidávání, prohlubování, hlazení, tlučení, dlabání a zahlazování a… dychtivého pozorování objektu. Je to už ono, co jsem zahlédla?

Ne ještě ne, tady ještě zaoblit, tady ubrat, tady víc do detailu… A hle, už se to klube, už se začíná hlína usmívat! Už má tvar i podobu, už je z ní něco o čem mi na počátku pouze zašeptala… a mě zaplavuje blažený pocit.

Jindy přicházím za hlínou už s myšlenkou, co bych z ní chtěla vytvořit.

Ona se nebrání, ale mnohdy si mou představu poupraví, a někdy i dost pozmění a já bývám často překvapena.

Pak jsou i případy, že se nějak nemůžeme domluvit na výsledku. Tak ji balím do igelitu, ve kterém čeká na další společné chvíle (častokrát opakovaně). A až pak najednou pochopím…

Celý proces vzniku jednotlivého kusu mě velmi baví, výsledek už je jen tečka.

Inspirace pro tvorbu přichází velice často těsně před usnutím. Bohužel ráno si ji málokdy vybavím…

Nejsem příznivcem takzvané sériové výroby. Je mi to cizí.

Myslím tím například odlévání do forem), kdy vznikají zástupy stále stejných výtvorů.

Takže i když pracuji na stejné „věci“, vždy se snažím, jakoby to bylo poprvé, tím myslím, že ji nechávám prostor pro individuální projev a pro svou vlastní duši. Každý kus je proto originál. Tak to cítím, líbí se mi to a je to pro mne velmi důležité.

Také je pro mne důležité, když „moje věc“ někoho osloví.

Zkrátka když si padnou do oka. Možná, že vše, co tvořím, je někomu určeno. A proto jsem svolila k tomu, že mnohá má díla se dají zakoupit. A ta, jež vás osloví, ale už majitele mají, ráda vytvořím znovu…

Ve svých dílech hledám klid a harmonii. Každé pro mě znamená něco jiného a nikdy nelpím na jeho přesné interpretaci.